KOCOVINA

Bolí mě hlava - trošinku, a přeležel jsem si ruku. Levou - trošinku. A v mé drahé ústárně mám velmi smíšené pocity, rovnající se chemické půlnoční bouři na planetě Tfujtajxl. Pěk kol s rumem a tři pivka navrch... No co, co, to snad není jednou za uherský rok tak moc, šak sme chlopáci ne, občas ňákej ten škopek nezaškodí. Když jsem přitáhl domů, má milá, těhotná přítelkyně sotva spala a můj zřejmě nikterak tichý příchod jí vzbudil docela, takže jsem si, ku své malé radosti, ještě musel i umýt nohy, což byl úkon, který jsem se (na vlastní nebezpečí) chystal nadšeně oželet.
Sakra, jak jsem mohl v časech nedávných avšak přesto staletí vzdálených, tolik pařit a přitom být ráno fit jak pstruh (pstruh?!) a hurá na šichtu. Teď se hledám po bytě a cítím se jak po týdenním flámu a to už vůbec nechci rozvádět detailně, co si o tomhle báječném dobrodružství myslí má namyšlená střeva, která se ozvou přesně v okamžik, kdy chytnu za kliku, chtěje vyrazit na MHD. V mžiku tak změní moje plány pro budoucí sekundy, minuty, a já popřemýšlím v sedě na onom porcelánovém posedu, zatímco se pode mnou budou odehrávat netušené a ke všemu, bohužel, patřičně nazvučené sci - fi akce...